Barbora Stejskalová

Čeština/Kvinta

11. prosince 2012

Čtenářský deník

Baron Prášil

Gottfried August Bürger

Informace o autorovi:

Narodil se 31. prosince 174 a zemřel 8. června 1794 v Göttingenu

Bürger byl básník německého původu a patřil do hnutí Sturm und Drang (německé preromantické literární hnutí).

Jako první začal psát umělou baladu. Balada jako literární žánr již existovala, ale Bürger ji začal psát jako umělé dílo. Prakticky definoval, jak by měla vypadat.

Pro své náměty v baladách čerpal z lidové slovesnosti. Jeho nejznámější baladou je Lenora a je také autorem příběhů o Baronu Prášilovi.

Zdroj: http://www.spisovatele.cz/gottfried-august-burger, upraveno.

Děj:

V knize se objevují historky ze třech různých oblastí, které Baron Prášil vypráví v kruhu svých přátel a věrných posluchačů. Prvně Baron vypravuje o svých cestách po Rusku, dále o svých námořních dobrodružstvích a nakonec o cestě zeměkoulí.

Na začátku se Baron Prášil v zimě vydává do Ruska. Po cestě se mu stávají nejrůznější dobrodružné příhody. Například když se ráno se vzbudí na hřbitově a kůň je přivázán na věži kostela. V noci totiž přišla obleva a to, o čem si Baron večer myslel, že byla větev, byl právě kostelní kříž.

Dál do Ruska jede na saních a je přepaden vlkem, který se zakousl do zadku koně, prokousal se až k hlavě a za ohlávku táhne sáně místo sežraného koně.

V Rusku najde Prášil skvělou společnost, která popíjí ve velkém množství alkohol. Jen generál, co nesundá klobouk, je stále střízlivý. Prášil zjistí, že generál při bitvě přišel o vrchní část hlavy a ta byla zahrazena stříbrnou ploténkou, pečlivě schovanou pod kloboukem, který generál čas od času mírně nadzvedával, aby výpary z jeho hlavy vyprchaly a on mohl v klidu pít dál. Prášil celou společnost pobavil tím, když výpary z generálovy hlavy zapálil.

Toto je jen zlomek z mnoha báječných a neuvěřitelných povídek, které v knize můžeme vidět. Nadále se zde objevují příhody z Baronových lovů, jeho cest po moři, dokonce i příběhy o jeho otci, či příběhy, kde navštěvuje nejpodivnější země světa.

Zdroj: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/gottfried-august-burger/baron-prasil.html, upraveno.

Charakteristika hlavních postav

Baron Prášil: Baron Prášil je postava velice kladná. Z jeho vyprávění lze poznat, že je to velice optimistická osoba, ze které srší dobrá nálada a radost. Je společenský, má velice rád lidi a je velmi výřečný a přátelský. Rád se s lidmi dělí o svá dobrodružství, ale pouze za předpokladu, že je nikdo nebude zpochybňovat, to ho totiž velice uráží. S oblibou říká, že nenávidí lidi, kteří si své příběhy přibarvují. Co se týče jeho samotných příběhů, má opravdu skvěle vyvinutý smysl pro fantazii. Pokud bychom se na jeho charakteristiku dívali z hlediska jím popisovaných příběhů, tak je opravdu velice silný, bojácný a umí opravdu skvěle improvizovat, což můžeme vidět ve spoustě povídek. Je to výtečný a velice zapálený lovec a cestovatel.

Vlastní názor:

Tato kniha je opravdu jedinou svého druhu. Velice mě nadchla svou originalitou, která tkví v něčem tak prostém, jako jsou pouhé smyšlené příběhy. Doslova mě fascinoval každý z příběhů. Častokrát jsem si během čtení říkala, že už mě opravdu nic nepřekvapí, ale mýlila jsem se. Kniha byla záživná, nikde se v ní neobjevovaly zbytečné dlouhé popisy, či nudné pasáže, stále se něco dělo. U čtení mě nejvíce držela zvědavost, co přijde za historku dál, proto jsem knihu přečetla tzv. „jedním dechem“. Byla velice čtivá, neobjevovaly se v ní žádná složitá cizí slova, či například dlouhé věty apod. Autor zde často používá přímé řeči, například při konverzacích Barona Prášila s nejrůznějšími lidmi, které na svých cestách potkává, což nám dovoluje si vytvořit jasný obrázek jak o jejich charakteru, tak i o charakteru Barona. Dále zde autor používá přídavných jmen k důkladnému, avšak nikde ne nudnému a zdlouhavému popisu míst, kde se Baron nachází. Myslím, že kniha je určena pro čtenáře jakéhokoliv věku. Pro mladší z nás bude mít to kouzlo v tom, že děti opravdu příběhům budou věřit a budou je doslova hledat a ty starší se zase opravdu pobaví tím, jak někoho mohlo něco podobného vůbec napadnout. Myslím si, že je to kniha, kterou by si měl každý alespoň jednou přečíst a že opravdu dlouho dobu nevyjde z „módy“.